Stavba pod střechou

Dlouhou dobu jsem sem nedal žádný příspěvek, tak to teď aspoň napravím nějakou fotkou :-)
Stavba už je pěkně pod střechou a moc práce už tam nezbývá ...

Pergola je tak velká, že už mi nepřipadá celá stavba jako nemístně velká. Prostě akorát.

No a ještě pohled zevnitř ...

Vyspárování zbytku stavby

Nakonec se mi výsledek spárování komínu tak zalíbil, že jsem se rozhodl, udělat to rovnou i na zbytku stavby.
Taky jsem u toho komínu viděl, kolik to nadělá nepořádku a nechtěl jsem to absolvovat v postavené pergole.
Naštěstí jsem nemusel spárovat úplně celou stavbu. Zezadu a na levém boku bude narovnané palivové dřevo. A celý pravý bok bude schovaný. Takže šlo vlastně jen o celý předek a kousek grilu.

Opět jsem musel nejprve spáry vyřezat :-( Ale už jsem nemusel být na žebříku, takže to bylo v pohodě.
Jelikož se mi na komínu experiment s vodním sklem neosvědčil (to sklo stejně popraskalo a cihly od umazání neochránilo), tentokrát jsem rovnou spároval.

Stejný postup jako u komínu, takže to šlo jako po másle. Zvládnul jsem to za jeden den.

Takto vypadal předek. Je tam pěkně vidět kontrast s tou boční částí, která ještě vyspárovaná není.

No a toto už je i s bokem.

No a ještě jedna na závěr.

Příště už doufám bude následovat stavba pergoly. To naštěstí nebudu dělat sám, takže to bude brzo hotové.

Spárování komínu

No nechtělo se mi do toho, ale měl jsem špatný pocit z toho, že až bude pergola a střecha, bude se to špatně dělat. A navíc přeci jen po vyspárování ten komín bude mít větší šanci na delší přežití.

Při zdění jsem trošku pozapomněl na to, že se bude spárovat :-( A maltu jsem nechával někde i vyčuhovat.
Takže jsem si holt musel spáry nejprve vytvořit. Moc jsem se s tím nepáral. Vzal jsem diamantový kotouč a normálně jsem je vyřezal. Šlo to poměrně dobře, když pominu, že jsem to celé dělal s rukama nad hlavou a na žebříku.

Jak vypadal komín před vyřezáním spár je vidět v zde. Po vyřezání vypadal takto:

Potom jsem to 2x natřel vodním sklem. Nevím, jestli to bylo nutné, ale doporučil mi to zedník :-) Nicméně v dalším příspěvku pochopíte, že to nutné nebylo.

No a dal jsem se do toho. Použil jsem stejnou maltu, kterou jsem zdil. Přidal jsem do ní trochu cementu a prosel jsem ji přes jemné sítko.
Pro spárování jsem použil prázdnou tubu na tmel. Z nějakého zbytku plastu jsem si udělal zátku, tubu naplnil maltou, zazátkoval a pistolí jsem to tlačil do spár.
Jakmile to trošku zavadlo, tak jsem to jemnou spárovací lžící zatlačil.

Asi je to každého věc, ale mě se líbí spáry, které jsou takové uhlazené. Ideálně vodou. Ono z toho potom malinko vylezou kamínky ... mě se to tak prostě líbí. Takže na závěr jsem každou spáru přetřel mokrou houbičkou.

Pohled, kde je část vyspárovaná a část ne.

No a pohled na vyspárovaný komín.

Kuřata

Samozřejmě jsme museli udělat pořádný test motoru, takže druhý den přišly na řadu kuřátka.

A opět i video :-)

Ražniči

Okamžitě po zprovoznění motoru jsme přistoupili k jeho testu :-)

První den ražniči. Recept neprozradím, je to rodinné tajemství :-)

Co se motoru týká, musím konstatovat, že motor funguje perfektně. Je tichounký a nebude mít problém s rožněním i větší kýty.
A co se týká ražniči? No jednoduše pohádka.

A ještě i pohyblivé obrázky ...

Zkrátka ražniči se povedlo a už se těším na další.

Motor

Jeden z důvodů, proč jsem stavěl gril, bylo rožnění :-) Jeden z mých nejoblíbenějších pokrmů je ražniči ...

Takže s motorem jsem počítal už od začátku. Měl jsem na něj připravený z boku otvor, ale detaily se řešily až když jsem měl motor v ruce.
Na samotném motoru je připevněn plech s vytlačenými částmi, díky kterým se dá motor příjemně nasadit na odpovídající držák.

Aby to celé bylo kompletně rozebíratelné a zároveň, aby to šlo jednoduše sestavit, nechal jsem si z nerezu udělat takový mezikus.

Nejprve se na držák nasadí motor ...

Potom se zevnitř grilu se na hřídel motoru nasadí tento mezikus. No a potom se do něj nasune samotný rožeň. 

Uzení, grilování ... tedy to, proč se to celé dělalo :-)

Předně musím říct, že i když návrh nevycházel z žádné, již funkční, udírny a grilu, tak vše funguje na jedničku.

O grilu asi nemá smysl moc mluvit. ten bude většinou fungovat vždy.

Větší strach jsem měl z udírny. Jestli bude fungovat, jestli to bude k jídlu :-) Tak můžu prohlásit, že to funguje a výsledek předčil mé očekávání.
I když je kouřovod poměrně dlouhý (nebo možná právě proto) se perfektně reguluje teplota. V udírně se dá docílit teploty od 25°C do 120°C. Ale hlavně se tam ta teplota dá udržet dlouho a stabilně. Po důkladném roztopení je výsledek perfektní ...

Hotovo

Tedy ne úplně, ale téměř :-) Zbývá vyspárovat (to ale asi trochu odložím), dořešit rožeň a motorový pohon, nad topeništěm udírny bude pracovní stůl z tvrdého dřeva (s tím ale čekám, až bude hotová pergola, aby nebyl zbytečně na dešti).

A možná další věci. Teď mě ale moc netrápí. Vše už funguje a to je hlavní!

Kryt komínu

Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu vršek komínu zdít, ale nechal jsem si od kováře vyrobit kryt.

Komín

No komín byla už celkem sranda. Hlavně jsem ho mohl stavět už zase tak, že jsem se mohl ohnout a nemusel zvedat ruce :-)

Tady jsem se už významně odchýlil od plánu. To je koneckonců vidět z fotek :-)

Asi největší problém bylo to celé vyměřit, aby jsem mohl použít co nejmíň cihel a zároveň to fungovalo.

Až do části, kdy se schovaly šikmé kouřovody je komín větší.

Následoval zlom kouřovodu kolmo nahoru a i komín se zúžil. Pořád se ale jedná a dva samostatné komíny.

Vršek komínu jsem opět odsadil a vytvořil tak takovou stříšku. Vše z cihel. Vzniknuvší prostor jsem ještě vybetonoval. 

Poslední betonování, vývod komínů udírny a ohniště

Vše, co bylo obezděno, jsem se rozhodl opět vybetonovat. A to z několika důvodů.
Chtěl jsem, aby udírna měla pořádný strop.
Myslím, že ten beton zpevnil klenbu ohniště.
Více se rozložila zátěž, kterou přinese komín.
A nakonec mi pomohl usadit komínové vývody z udírny a ohniště.

Prostě mi to přišlo jako dobrý nápad.

Vývod komínu z ohniště má průměr 250 mm. Vývod z udírny jsem udělal jen 150 mm.

Poslední šár (když nepočítám komín)

Poslední šár jsem opět lehce předsadil. Zhruba tak, jak byl předsazen dole. A opět pouze zepředu a levého boku.

Poslední klenba

V plánku jsem si vymyslel, že vlevo nad ohništěm bude ještě jeden otvor s klenbou. Při stavbě jsem na něj málem zapomněl. Ale nakonec jsem si vzpomněl :-) a musel jsem kvůli tomu odrazit pár cihel :-(

Nakonec jsem rád, že tam je. Dají se do něj odkládat různé maličkosti, jako třísky, sirky apod.

Postupoval jsem stejně, jako u předchozích kleneb. Vytvořil jsem tedy šablonu, tu umístil a na ni to vyzdil :-) Brnkačka.
Akorát jsem použil už jen půlky cihel, protože bych se dostal moc vysoko. Už tak jsem musel jeden šár oproti návrhu přidat.

Obezdění udírny a ohniště grilu

Tak tady nebyl v zásadě žádný problém, ani se zde neodehrávalo nic vážného. Akorát to trvalo. Skoro bych řekl, že to bylo nekonečné a tato etapa mě moc nebavila :-) Už proto, že to bylo vysoko, já neměl žádné lešení a bolely mě záda i ruce.

Zleva od ohniště jsem si nechal takový malý otvor na motor. Asi to nebylo nutné a šlo by to i bez něj. Ale ta stěna je celkem tlustá i tak a nechtělo se mi řešit problémy s otáčením rožně. Navíc celý ten mechanismus potom bude skrytý a chráněnější.

Rozptylovač kouře

Jelikož kouřovod je umístěn přímo ve středu udírny a navíc jsem nechtěl, aby mastnota z uzených dobrůtek kapala na dno udírny, nechal jsem si opět od kováře vyrobit takové speciální udělátko :-)

Sám jsem si ho navrhnul.

V podstatě je to plech (jako na vaření), který se svažuje do jednoho místa (ne uprostřed). V tomto místě je zespodu navařená trubička. Tímto otvorem (bez té trubičky by mastnota vzlínala a pak by mohla kapat kamkoli) odkapává mastnota do nádoby, která je umístěna pod plechem.

Plech má zaoblené rohy a okraje jsou asi o 2 cm zvednuté. Taky jsou tam navařené madla, aby se dobře vytahoval.

Plech je položený cca 10 cm nad ústím kouřovodu. K tomuto účelu jsem do udírny zazdil roxory. Snad je to patrné z obrázku.

Bylo důležité, aby byly v rovině a aby se na ně dal ten plech položit.

Rozptytlovač kouře má tedy dva účely. Za prvé skutečně rozptyluje kouř, který do udírny vstupuje ve středu udírny, do stran. A za druhé sbírá mastnotu a nechá ji kapat do nádoby, kterou potom jednoduše vyčistím.

Kouřová klapka

Bohužel jsem si pořádně nenafotil kouřovou klapku. Mám jen jeden obrázek, ze kterého to snad bude ale patrné.

Je to hodně důležitá část komína, takže sem si s ní dal celkem práci.

V podstatě jsem si zezadu i zepředu zazdil trubku. Z 2 mm plechu jsem si vyřezal čtverec takových rozměrů, aby byl o něco menší, než otvor v dřevěném stropu udírny.
Zde je takový neumělý náčrtek:

Dále jsem si nechal vyrobit od kováře kličku. V podstatě je to dlouhá kulatina, která má na jední straně kličku a na druhé straně závit.

Kompletaci kouřové klapky jsem dělal až úplně nakonec. Na jeden konec klapky (se závitem) jsem namontoval větší matku. Následně jsem do zadní trubky zevnitř udírny nasunul klapku tou částí bez matky. Potom jsem zvenku zasunul tyč s kličkou a zašrouboval ji do matky.

No popisuje se mi to špatně, ale snad je to jasné :-) Možná ještě napoví obrázek zepředu.

Dvířka do udírny

Dvířka do udírny jsem si nechal opět udělat od stejného kováře, který mi dělal i dvířka k topeništi. Opět nebyla nejlevnější, ale zase jsou fakt pěkná a poctivá.

Jelikož vnitřek udírny je dřevěný, chtěl jsem, aby i vstup do udírny byl dřevěný. Nejdřív jsem si tedy vyrobil dřevěný vstup (opět z modřínového dřeva), do něj usadil dvířka a taky vyřezal konečně otvor do budky :-)

Vnitřní hrany jsem olištoval. Nemá to vůbec na nic vliv, jen to vypadá hezčeji.

Dovnitř jsem rovnou připevnil i boční hranolky, na kterých budou ležet dřevěné tyčky, na kterých budou dobroty :-)

Mimochodem, ty dřevěné tyčky jsem si nechal vyrobit od truhláře. Jsou dubové, mají trojúhelníkový průřez o délce strany cca 5 cm. To mi poradil otec a popravdě se na ně bezvadně dávají klobásy. A ta tloušťka zajišťuje, že ani větší množství masa nezpůsobí žádný problém.

Klenba nad ohništěm

Následovalo asi to nejdůležitější z pohledu celkového efektu :-)

Naštěstí mi s tím opět pomohl otec. Popravdě toto se ve dvou dělá mnohem lépe resp. nechtěl bych to dělat sám. Je to hodně náročné na rychlost :-) Ta šamotová malta schne hrozně rychle.

Postupoval jsem podobně jako u spodní klenby. Z polystyrénu jsem udělal šablonu. Na šablonu se vyznačilo umístění cihel. Mimochodem cihly jsem použil opět šamotové, tentokrát tvarovky. Sehnal jsem je použité a perfektně mi sedly.

No a začalo se stavět :-)

Jak sem říkal, šlo to hodně rychle. První řadu jsme nijak nevázali.

Další řady už byly s vazbou. Taky jsme usadili komínovou vložku, na kterou jsem použil šamotovou komínovou vložku, průměr 250.

No a vydrželo to i po odstranění šablony :-)

No a vypadá to fakt super! Akorát bych se příště snažil víc o to, aby mi vevnitř nezůstala malta, protože to následné čištění, aby se to dalo vyspárovat, bylo hrozné :-(